Trocha historie
První písemná zmínka o Měříně je z r. 1298, kdy třebíčský klášter založil v Měříně Proboštství pro mnichy řádu sv. Benedikta, nadal je značnými statky a podřídil jej třebíčskému klášteru. Dějiny Měřína pak byly téměř 200 let úzce spjaty s dějinami benediktýnského kláštera v Třebíči.
Mnichové si v Měříně postavili malý kostelík a po různých přestavbách mu dali v hlavních rysech dnešní podobu. Z té doby se nám zachoval románský portál ze 13. století, vzácná stavitelská památka. Největší pohromou pro kraj byly husitské války, ale hlavně tažení uherského krále Matyáše Korvína proti Jiřímu z Poděbrad, kdy došlo asi v letech 1470 k úplnému zničení proboštství. Majetek proboštství bylo zastaven v letech 1479 Janovi z Lomnice, později to byli Pernštejnové, na které přešla zástava v r. 1491, v r. 1557 ji odprodali Stráneckým ze Stránec. Ti v r. 1559 přenechali větší část majetku bratřím Janovi a Rafaelovi Chroustenským z Malovar a Chroustenic. Chroustenští si postavili kolem 16. století v obci Černé renesanční zámek a z Černé udělali centrum svého panství.
V roce 1618 se zapojili do protihabsburského stavovského povstání a po jeho porážce přišli o všechen svůj majetek. Po odchodu Chroustenských po prohrané bělohorské bitvě se novými pány černicko-rudoleckého panství i s Měřínem stali Collaltové et San Salvatore, starý katolický šlechtický rod z Itálie, který nově nabytý majetek připojil k panství brtnickému. Poddaní z Měřína i z okolních obcí chodili robotovat do černického dvora. Měřínská obec se ale v roce 1714 na zámku v Černé vykoupila z roboty a zavázala se platit místo roboty ročně 200 zlatých. Collaltové sídlili na zámku v Brtnici a v Černé měli direktora. Černické panství měli v držení až do rozpadu Rakouska- Uherska, tedy do roku 1918, kdy na základě I. pozemkové reformy z roku 1919 došlo k parcelaci půdy ve prospěch bezzemků a malozemědělců a z černického dvora byl utvořen zbytkový statek. Collaltovská éra na černickém panství skončila po bezmála třech stech letech a Collaltové navždy opouštějí panství a také končí jako měřínská vrchnost. Zůstala jim ještě Brtnice, kterou měli v držení až do konce roku 1945.
